Váš pejsek je pro nás důležitý

Hlavní stránka > Výcviková poradna >

Výcviková poradna

Co a jak??? 

Každý pejsek je složitá osobnost. Na svět přichází s určitou genetickou výbavou, velký díl zaujímá prostředí, lidé okolo, důslednost, ……

Pokud máme pejska odmalička, dbáme na to, aby získával dobré zkušenosti od útlého věku. Po základním očkování pejska seznamujeme s okolím a s dalšími příslušníky vlastního druhu.

Vytvořte si mezi psíkem a vámi pevnou vazbu (chvalte ho za správné provedení povelu, dávejte pamlsky, hlaďte ho…). Pevná vazba mezi pánem a psem je důležitá, využijete toho pak i v pozdějším věku, na cvičištích a ve spoustě každodenních situacích. Ať si Vás pejsek sám hlídá, ať je zvyklý na doteky.

Na malou ratolest mluvte často jménem a přivolávejte ho, využívejte radostného přiběhnutí k Vám a chvalte, odměňujte. Ať si hafík co nejdříve zvykne na jméno, přivolání můžete využít i před podáváním krmení. Dbejte na to, ať když k Vám pejsek na zavolání přiběhne, je to vždy radostné. Pak když je starší je přivolání mnohem snažší.

Pár rad:

-         Cvičení by mělo být formou hry a zábavy

-         Pár minut intenzivního a radostného cvičení je lepší než hodina drilu.

-         Intonaci hlasu pejsek vnímá

-         Důslednost při cvičení

-         Po správném provedení povelu psa odměníme slovně, pamlskem, nebo pohlazením

-         Štěně nejprve zvykneme na obojek, když si ho chce zprvu sundat a je mu nepříjemný, rozptýlíme ho nějakým příjemným podmětem. Teprve když už mu obojek nevadí připínáme vodítko a začínáme s chůzí u nohy. Vyvarujeme se tak nepříjemnému trhání psa na vodítku, poskakování psa a jiným nepříjemnostem.

-         Jednotlivé povely, jako třeba sedni..atd… procvičujeme v různých denních dobách a na různých místech,v klidu i v kolektivu jiných osob a  psů.

-         Klikrem vytváříme a upevňujeme podmíněný reflex.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Chování psa

rozdělujeme na:

I. VROZENÉ    -Instinktivní

Souhrnný popis vrozeného chování se nazývá Etogram. Etogram zahrnuje:

- orientační chování

-komfortní chování (speciální výraz etologů pro chování zvížete, když pečuje o vlastní tělo).

-obranné chování

-lovecké chování

-potravní chování

-sociální chování

-hry

-sex

-reprodukce a výchova štěňat

-infantilní chování

II. ZÍSKANÉ - Naučené

Psi se učí pomoci:

-impritingu= vtištění

-facilitací- instinktivní jednání, facilitace pohybových koordinací( lov, páření...)

-habituací- učení, při kterém pes postupně přivyká a přestává reagovat na opakující se neškodný předmět (ze začátku se pes bojí  houkání vlaku, který slyší každý den- po pár dnech ale pochopí, že mu houkání neublíží a přestává reagovat)

-latentní učení- je podmíněno zvídavostí a snahou ji uspokojit

-učení podmiňováním- na základě vrozených reakcí se učí organismus odpovídat na podněty přicházející z vnějšího prostředí- výzkumy I. P. Pavlova

    Reakce na přirozený spouštěcí podnět je nepodmíněná reakce. Je to vrozená reakce na přirozený spouštěcí podnět (Dotknutí kamen a násladné ucuknutí).

    Podmíněný podnět a podmíněná reakce. Klasický příklad Pavlova. Se zazvoněním zvonku, nebo rozsvícením žárovky a následné slinění psů. To se postupně naučili, protože p rozsvícení, nebo zazvonění byli krmeni. Zvonek a světo byli postupně neutrální podněty, z kterých se stali podněty podmíněné, které uvádí v činnost reakci psa=slinění. Vytváření podmíněných reflexů se nazývá PODMIŇOVÁNÍ.

- operační chování- metodou pokus-omyl

- pomocí napodobování - Jiný pes napodobuje druhého, většinou staršího.

------------------------------------------------------

Poruchy chování   jsou stavy, kdy se pes chová jinak než je obvyklé u jeho druhu, pohlaví, nebo věkové katagorie

Močení

Značkování teritoria

Pes patří mezi zvířata převážně se orientující čichem. Z tohoto hlediska i pach vlastního těla má pro psa rozhodující význam. Očichávání je komfortní chování. Očicháním zjištuje i nečistoty v srsti, poranění, hledání parazitů....největší pozornost ale věnují očichávání vlastní anální a genitální oblasti. Močí a výkaly psi zanačkují své vlastní teritorium. Pes, který prijde na území, kde byl jiný pes a označkoval si jej, tak nově příchozí pes cítí povinnost pachovou značku jiného psa hned překrýt tou svojí. Tím se zmocní území, pachové značky umistuje na ta samá místa.

Ve smečce vlků značkuje nejvýše postavený vlk - ,,Alfa samec,,

Feny značkují většinou jen v době hárání. Tyto značky většinou pes ihned přeznačkuje. Dává tím najevo vlastnická práva. V přírodě se takto může vytvořit nový pár.

Tekutá pachová značka tedy slouží ke značkování území, uzavírání ,,známostí,, tvorba páru, charakterizije vůdce smečky, sociální postavení.

Močení jako forma protestu

Psi kteří močí, nebo kálí v bytě, i přes to, že jinak hygienu zvládají, většinou dávají najevo tímto způsobem najevo nějaký protest.

Nejčastěji po nějakém zákazu. Psi se mohu začít pomočovat i po příchodu dítěte do rodiny, nebo po říchodu nového štěněte. Je to určitá forma protestu, žárlivosti.

Pomočování z radosti, strachu

K samovolnému pomočování většinou dochází při vzrušení, nebo strachu. Vetšínou je to u přecitlivělých a příliš rozmazlených psů. Klasická situace je např. při příchodu páníčka domů- pes se z radosti pomočí. Někdy to může být i jev dědičný, kdy je tím zatížená celá linie.

     --inkontinence

Jde o neudržení moči u kastrovaných fen. Ty jsou většinou kastrovány před dosažením pohlavní dospělosti, hlavně u velkých plemen psů. Rovněž obézní feny mají sklon k inkontinenci.

Agresivita

Etologové obvykle používají pojmu ,, agresivita,, jen pokud se jedná o dve jedince stejného druhu. U psů je zaveden pojem ,, sociální agrese,,. Účelem sociální agrese není protivníka fyzicky zlikvidovat a zabít, ale podřídit si ho. Je to strategie sociálně žijících druhů zvířeat, jako je pes. Podřízený jedinec je nutný pro lov ve smečce a má význam pro další přežití. Proto při agresi psů vůbec nemusí dojít ke zranění protivníka. Silnější jedinec se obvykle spokojí s ritualizací hrozby.

Agresivita:

-Ze strachu- kousání po překonání kritické vzdálenosti. U bázlivých, povahově slabých nevyrovnaných jedinců.

-Z důvodu boje ve smečce.

-Z důvodu obrany teritoria. V vlků, jedná-li se o obranu teritoria , je cizí jedinec, který vstoupí na území smečky, touto smečkou okamžitě vyhnán, nebo zabit.

-Agresivita na určité typy osob (děti, poštáci, ....)

-Agresivita na jiné psy

-např. venku, mimo vlastní teritorium- porucha dost často způsobená předčasným odebráním štěněte za smečky stejně starých sourozenců=pes nerozumí psí řeči, chování ostatních psů. Dost často se příslušníků svého druhu i obává a může zaůtočit i ze strachu.

Psi bojují o dominantní postavení. Sejdou-li se dva stejně velcí, stejně dominantní a stejně vážící psi, kteří jsou stejně rozhodní, může dojít ke rvačce. Jestli-že je jeden pes o hodně menší, nebo submisivnější a u obou jsou od štěněcího věku vyvinuty normální vzorce psího chování-boj rychle skončí. Potkají-li se na neutrálním území dva psí samci, nemusí vždy k boji o postavení dojít. Psi se dost často spokojí s ritualizovaným chování agrese jako je vrčení, ježení srsti a hrozba cenění zubů.

Mnohem vážnější jsou rvačky mezi fenami. U fen se spíše setkáme s agresivitou při obraně mládat.

- Agresivita na příslušníky vlastního druhu jako projev imbrední deprese.  Záměrné využívání úzké příbuzenské plemenitby u některých plemen ,,bojových,, psů a záměrné rozvíjení jejich ,,antisociálního,, chování držením těchto psů od malička v naprosté izolaci od příslušníků vlastního druhu. Toto patologické chování působí např. i problém při přirozeném krytí mezi psem a fenou, fenou a jejími mládaty apod.

-Agresivita ne jiné druhy zvířat- kočky, králíky, slepice.....

V tonto případě se dá těžko mluvit o agresivitě jako takové, protože ani neodpovídá původní definici agresivity, jak jak je etology definována. Jde spíše o potřebu lovit, o projevy loveckého pudu. Jedná se zde o získání potravy zabitím kořisti. Etologové berou jako agresivitu jen útok a napadení jedince vlastního druhu. Jde-li o napadení jedince jiného druhu, jde o to, vyřadit případného potravního konkurenta nebo ulovit kořist.

Pes je šelma, lovec. lov je jeho přirozeností a u některých je tento pud silně zakořeněn. A patří k základním instinktům. Silně vyvinutý tento pud mají  lovecká a severská plemena.  Služební plemena mají stíše instinkt utlumený výběrovým chovem (pes má jít po stopě člověka- pachatele a je nežádoucí, když by se začal zajímat o pachy srn či jiné zvěře.

V případě jedince stejného druhu není u psů obvyklé v případě projevů agresivity protivníka zlikvidovat. Jde o to si ho podřídit.

Štěkání a vytí

Jsou přirozené hlasové projevy psa.

Vytí bývá spíše problémem severských plemen a československých vlčáků.

Utíkání a toulání

Jedno z nejproblémovějších problémových chování. Pes, který velmi rád utíká z domova a již objevil půvab nekontrolovaného volného pohybu venku bez psovoda, se toulání těžko zvládá ( a což teprve půvab lovu a pronásledování zvěře!). Náprava je velmi těžká. To se spíše týká dospělého psa-tuláka. Některá plemena mají k tomuto chování sklony-téměř všichni honiči...... Nejlepší obranou proti útěkům a toulání je upevňovat od útlého věku štěněte vazbu na psovoda. Ratolest je třeba si na sebe co nejvíce fixovat a při práci co nejvíce utvrzovat ve spolupráci s náma.  Nezapomínáme na hru a pamlsky. Lépe je naučit malé štěně, že nás musí všade následovat a k toulání mu nedat příležitost, než pozdější náprava.

Útěky dospělých psů jsou motivovány spíše loveckým pudem a pachem háravých fen, nebo se skrátka nudí.