Váš pejsek je pro nás důležitý

Hlavní stránka > Veterinář >

Veterina

Veterina

V následujících řádcích se dozvíte něco o péči, základních nemocech, vakcinaci.......

Pořízení štěněte

Vyvarujte se pořízení štěňěte na různých trzích, burzách, přes ,,divné,, inzeráty od nezodpovědných chovatelů. Doporučit lze jen odběr od solidního chovatele, který Vám bude rád nápomocen. Měli by jste si prohlédnout matku, prípadně i otce. Ideálně je sledovat matku a štěňata při hře, krmení, pohybu venkua udělat si prvotní úsudek o pípadných nedostatcích exteriérových, nebo povahových vlastnostech. Opatrní jsme u štěňat atypických, vyhublých a jinak výrazně odlišných od zbytku vrhu. Velké bříško nemusí znamenat plné a napapané bříško, ale může signalizovyt výskyt že je ratolest začervená. Když si vezmeme zesláblé, nebo nemocné štěně je třeba se připravit na to, že bude potřebovat vyšší nároky a péči, než zdravé. Štěně odebíráme ve věku 8 týdnů a mělo by být minimálně 1-2x odčervena a jednou vakcinována. Zdravé štěně je zvědavé, chce si hrát, má chuť do jídla. Správné rovněž nejsou výtoky z očí, zápach z uší, průjem, naježená srst a apatie.

- Již před příchodem štěněte pořid´te pelíšek, krmivo, hračky a další potřebné, at´ je příchod pro nového člena rodiny veselý a příliš nesmutní. Věnujte mu dostatek času

- Nový přírůstek můžete nechat u veterináře prohlédnout hned po koupi. Vhodnější je počkat 7-10dní, štěně si na Vás již zvykne, objeví se případné komplikace... Tuto návštěvu pak můžeme rovnou spojit s přeočkováním. Je to lepší, protože případná brzká návštěva spolu s velkým stresem může snížit efekt vakcinace. Navíc inkubační doba u nětšiny infekčních onemocnění je 7 dní. Až revakcinace zaručí spolehlivou ochranu, proto venčení ve městech a návštěvy parků, či jiných míst s velkou koncetrací zvířat omezíme na minimum.

- Na co nezapomenout:

-pravidelná vakcinace

-pravidelné odčervení- určitě 1x za rok

-odblešení

-pravidelná a prventivní péče o chrup, uši, drápky, srst....

-preventivní návštěvy u veterináře

-krmíme pravidelně v přiměřené dávce vhodným krmivem

-pravidelné venčení-přizpůsobíme věku a plemeni

-hafiku je třeba zajistit i odpočinek a dostatek spánku

Odčervení

Výskyt střevních parazitů- hlístic a tasemnic je častý u psů i koček velmi častý. Mnoho zdravých jedinců má ve střevech malou invazi těchto cizopasníků.

Ohroženou skupinou jsou zejména psi, ktří se shromaždují na malém prostoru (sídliště, cvičiště....), kde dochází k promoření prostředí. Např. vajíčka škrkavek jsou velmi odoná a schopná invaze po dlouhou dobu.

Na rozdíl od vakcinace, nechrání žádné odčervení před reinvazí, která může nastat po velmi krátké době - někdy i během týdne.

Cílem odčervení je zlikvidovat aktuálně přítomné parazity, nebo zabránit přemnožení a dostar tak jejichstav pod kontrolu.

Nejvíce se vyskytují škrkavky a tasemnice (rod  Toxocara a Taenia), nejsou přenosná na člověka. Vyjimkou je vzácné krátkodobé přežívání tasemnic rodu Dipilidium u malých dětí a pak výskyt vývojových stádií škrkavek (larva migrans) u lidí, kde může působit zdravotní potíže. Předcházet lze běžnou hygienou.

Nebezpečná je tasemnice rodu Echinococcus.

Především u mladých psů se můžeme setkat s protozoární nákazou přenosnou na lidskou populaci, kterou vyvolává prvok Giardia intestinalis a Cryptosporidium canis.  Zde běžné preparáty nepomohou a je důležitá hygiena pavidelná diagnostika.

Toxoplazma gondí - protozoa je obávaná v humální medicíně. Jepřenosná na člověka. Infekce ženy během gravidity je velmi nebezpečná pro plod. Konečným hostitelem je kočka, mezi hostitel je člověk a teplokrevná zvížata.

Nejčastější cesta infekce je kontakt se syrovým masem hospodářských zvířat, neomyté nádobí.....

Od kočky se můžema nakazit zárodky, které se nazývají oocysty, které jsou vylučovány trusem. Vylučované oocysty jsou infekční až po minimálně 3 denní expozici vzdušným kyslíkem, dříve onemocnění vyvolat nemohou-nejsou schopny dalšího vývoje. Většina jinak zdravých koček oocysty vylučuje jen jednou v živote po dobu 1-3 týdnů, potom se u nich vyvine dostatečná imunita, aby nedošlo k opětovnému nakažení. Běžně mají kočky tuto periodu během prvního roka života.

Vajíčka ani články tasemnic se nevylučují pravidelně. Nemusíme je tedy najít v každém zorku trusu. Proto děláme na vyšetření vzorek směsný, odebíraný během 3-5dní, který do vyšetření skladujeme v chladu.

-doporučený odčervovací program

odčervení                 věk štěněte           spektrum účinku odčervovacího léku

1.                                    2 týdny             proti škrkavkám

2.                                    4 týdny             proti škrkavkám

3.                                   6 týdnů             proti škrkavkám

4.                                    8 týdnů             proti škrkavkám i tasemnicím

5.                                   12 týdnů            proti škrkavkám i tasemnicím

6.                                  6 měsíců          proti škrkavkám i tasemnicím

Dospělého psa odčervujeme 2x ročně kombinovaným přípravkem proti škrkavkám i tasemnicím. Přijdou-li do kontaktu se psem těhotné ženy, nebo malé děti je vhodné odčervovat jednou za 2-3 měsíce.

Péče o zoubečky

 Existují dva druhy chrupu- mléčný a trvalý. Počty zubů jsou u každého druhu konstantní. Stoličky u mléčného chrupu psa nejsou.

zubní vzorec štěněte                                              zubní vzorec trvalý

-mléčný je                  3130                                    (dospělý jedinec)            3142

                                    -------                                                                                 -------

                                     3130                                                                                3143

Pořadí- řezáky, špičák, třenové zuby a stoličky. Horní čelist /  spodní čelist

Pes vyměnuje mléčné zuby za trvalé přibližně od 3 do 6-7 měsíců věku. Někdy dojde- zejména u malých plemen k zadržení mléčného zubu, takže vedle mléčného zubu vyrůstá zub trvalý. Tím je drážděna dáseň a lůžko zubu, vzniká ryziko nesprávného růstu trvaléh zubu. proto se doporučuje v některých prípadech axtrakce mléčného zubu, pokud situace nevyžaduje jinak, provádí se většinou v 8-9 měsících věku.

Zubní povlak se začíná tvořit během života, z něj pk vzniká zubní kámen. Náchylná na zubní kámen jsou zejména malá plemana, s kamenem se u nich můžema setkat již mezi prvním a druhým rokem života.

Zubní kámen odhaluje lem lem dásně, který přiléhá ke krčku a umožańuje tím vstup infekce ke kořeni zubu a do mezizubního prostoru. proto na zánět dásní navazuje závažnější periodontální, což může vést až ke ztrátě zubu.

Zejména u malých plemen by měla být kontrola chrupu provácěna 1x ročně, spojena třeba s vakcinací, v případě problému vícekrát.

Vzniklý kámen je třeba odstraňovat a to pravidelně. Nejvhodnější je k tomuto účelu ultrazvuk. Je to nejšetrnější metoda s ohledem na dásně a sklovinu. Na ultrazvuk se psi sedují a je nutná alespoň 12hod. hladovka.

Pokud se kámen neodstraní, jednak se poškozuje zub jako takový a jednak se ze vzniklé infekce v dutině ústní šíří zánět, který zatěžuje organismus-hlavně srdce, játra a aledviny.

Základem, hlavně pro psy mající sklony k zubnímu kameni je čištění. Postupujeme táhlými pohyby od kořene zubu ke hrotu zubu-tak stáhneme nejvíce nečistot. Efekt se dostaví zejména při pravidelném čištění 2-3x týdně. Čištění 1x za týden žádný efekt nemá.  Používáme zásadně kartáčky pro psy, nebot´ lidské mají jiný sklon štětin a jsou příliš tvrdé, tím dráždí dáseň. Používáme i psí pastu, ta pro lidi pění, pro psa je nepříjemná chutˇ a dráždí sližnici žaludku, proto ji většina i zvrací. Správným a pravidelným čištěním se tvorba zubního kamene zpomaluje, mizí plak a zápach z dutiny ústní.

Ušiska

S čištěním začínáme asi v půli roce a to z důvodu hygienického i ,,tréninkového,,. Čím dříve si pes zvykne, tím lépe. Frekvence čištění je individuální v závislosti na plemeni, osrstění, množství chlupů ve zvukovodu, prodělaných onemocnění.

U náchylných, srstnatých, klapouchých čistíme dle potřeby asi 1x za měsíc.

Čistíme zásadně komerčníma výtěrkama a preparáty k tomu určenýma.

Postup: mírně skloníme psovy čenich dolů lehkým tlakem na nos, lehce natáhneme boltes dozadu a nahoru- tím se zvukovod dostatečně zpřístupní. Aplikujeme čistící rozok, promneme zvukovou trubici přeskůži (uslyšíme typické mlaskání), tekutina se tak dostane do kontaktu s ušním mazem, rozpustí ho a vydesinfikuje sliznici pokrývající zvukovou trubici. Poté vyčistíme pomocí výtěrky nebo vaty do sucha.

Pokud uši čistíme olejíčkem tak ucho olejíčkem vytítáme. Vatu namáčíme do oleje. Nenamošíme poslední 2-3 výtěrky, aby ucho zůstalo čisté.

Nevýhodou olejíčku je je nerozpuštění ušního mazu, větší pracnost, ucho nevytřene do sucha a vzduch pak proniká k sliznici hůře a může vzniknout zánět. Ostatní preparáty naopak více dráždí sliznici, ale jsou lepší pro manipulaci.

Uši na sucho nečistíme, protože by došlo k podráždění a odření sliznice.

-U náchylných a srstnatých plemen rovněž vytrháváme chloupky z boltce a vertikálního zvukovodu. Typická plemena s nadměrným růstem chlupů v této krajině je  pudl, palácový psík, shi-tzu.....malá dlouhosrstá plemena. Trhání chloupků by nemělo být nárazově např. při stříhání, ale průběžně. Ideálně 1x za dva týdny a po částech. když vytrhnete velké množství naráz, způsobíme silné podráždění a otok sliznice. Ten může přejít i v zánět.

Zánět poznáme podle toho ze hafík klepe havou, tře si uši, nahromadí se maz, ucho je bolestivé na dotek......v těcho případech netrháme chloupky ani sami nečistíme, ale půjdeme na návštěvu na veterinu...

Drápečky

Hafík si je většinou obrušuje sám při procházkách. U některých jedinců se ale musí pravidelně zakrcovat. Jsou na to kleště tzv. ,,gilotynky,, nebo klasické kleště.

Drápky nenecháváme přerůstat. Správnou délku na zakrácení drápku Vám poradí veterinář.  Přerostlé drápky se špatě ošetřují, protože bohatě krvená a inervovaná škára přerůstá do rohoviny. Proto pak zákrok na přerostlém drápu je bolestivý a může nastat i krvácení.

U štěńat se většinou odstrańují v prvním týdnu páté prsty na zadních končetinách, z důvodu pozdějšího zranění.

Dráp se skládá z dřeně, škáry a rohoviny (ta je na povrchu)

Anální váčky

Anální váčky jsou pachové žlázy v oblasti konečníku. Slouží ke značkování teritoria. Většinou se vyprazdňují bez problému spolu s odchodem trusu, nebo při otírání zadečku o předměty.

Někdy může dojít k omezení odchodu sekretu těchto žláz. Pes si začne olizovat oblast konečníku, sedá si a jezdí zadečkem po zemi- tzv. sáňkování, otírá se o předměty a drbe se. Někdy důsledkem tohoto může byýt zánět kůže v oblasti hřbetu psa a horší, olámaná srst na hřbetu psa.

6lázky vymaškává veterinář, ale v případě opakujících se problémů je vhodné je chirurgicka odstranit.

PSÍ INFEKCE

Psinka

Nebezpečné virové onemocnění. Vyskytuje se v několika formách: plicní, kožní, nervové, katarální(postihuje zažívací trakt). Zvláště náchylná jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Dostaví se horečky, nechutenství, výtoky z očí a nosu, kašel, zvracení, průjem, netečnost. Při postižení nervového aparátu jsou časté křeče a většinou dochází k úhynu.nI u vyléčeného psa se pak v průběhu života mohou vyskytovat komlpikace- poškozená zubní sklovina( tzv. psinkový chrup), poškození kloubů, záškuby různých svalových skupin, epileptiformní záchvaty....

Virus psinky je citlivý vůči vyšším teplotám, v zimním období ale může přežívat i několik týdnů.

Parvovirus

Způsobuje vysoce nakažlivé onemocnění psů. Projevuje se zvracením a průjmy, často končí úhynem. Vyskytuje se nejčastěji v populaci štěňat. Nejčastějším zdrojem viru je kontaminovaný trus, kterým se nakazí jeden pes od druhého. Pasivně se může přenést i kontaminovanou srstí, tlapkami, předměty...Parvoviry jsou odolné jak k nízkým tak k vysokým teplotám, i proti většině dezinfekčních prostředků. Jejich přežívání v trusu se odhaduje na roky.

--doporučení--

Jestli se v domácnosti nacházel pes s klinickými příznaky  psinky nebo parvoirozy je vhodné i po důkladné desinfekci počkat alespoň půl roku do příchodu nového štěněte. Nebo si donést proočkované štěňe- alespoň 4 měsíce staré.

Koronavirus

Onemocnění, které je příčinou virového průjmu.  Nejčastěji se vyskytuje u štěňat, ale může postihovat i starší jedince. Pes má průjem, zvrací, je hodně žíznivý, apatický a trpí nechutenstvím. Někdy se pes nakazí jak parvovirem, tak koronavirem najednou. Současná infekce různými viry a přidruženou bakteriální mikroflorou vede často k těžkému zánětu zažívacího traktu a k úhynu

Infekční hepatitida psů

Virové onemocnění postihující především játra. Někdy onemocnění proběhne bez výrazných klinických příznaků. Může docházet k zánětům rohovky, většinou jednostranným, které mohou po odeznění nákazy bez problému zmizet. Pokud se dostaví klinické příznaky , jde o zvracení, horečku, průjem, bolesti břicha za chrupavkou a hrudní kostí. Mimo zánětu jater se u chronických případů dostaví i postižení ledvin

Infekční tracheobrontitida - (psincový kašel)

Akutní, vysoce nakažlivé onemocnění. Podstatou je infekce komplexem různých virů a bakterií. Jde především o adenoviry, virius parainfluenzy psů, reovirus psů, mohou se přidat i další.....(psinka, prvovirus, mykoplazmata...). Jako sekundární bakteriální mikroflota se přidružují mnohé bakterie, které komplikují prvotní onemocnění a zhoršují klinický obraz. Z bakteriální mikroflory je to především Bordetella bronchiseptica. Jako prvotní příznak je silný kašel, zvracení a daávení, pak se dostavují výtoky, často až hnisavé z očí a nosu.

Borelioza psů

Zdlouhavá bakteriální infekce, může navodit dlouhodobě bolestivé stavy. Hlavními příznaky jsou artitidy s náhlým vznikem značných bolestí, kulhání, horečky, nechutenství, netečnost a deprese. Těžká forma postihuje srdce, mozek a ledviny.

Leptospiroza

Bakteriální onemocnění, původce nacházíme čsto u volně žijících zvířat, která je mohou dlouhou dobu vylučovat a šířit tak infekci. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat, nebo pitím kontaminované vody. Hlavním příznakem je vysoká horečka, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé sérovary leptospir jsou přenosné na člověka a vysoce nakažlivé- Weilova žloutenka.

Vzteklina

Nebezpečná nákaza, atakuje mozek a onemocnění končí vždy smrtí. Psy se mohou nakazit po pokousání od vzteklého volně žijícího zvížete (liška, jezevec). Mohou se nakazit jak domácí zvířata tak i člověk (pokousání, poranění..od infikovaného zvířete).

Očkování proti vzteklině je povinné u psů starších 6 měsíců a musí být každoročně opakováno.

-Jak chránit hafíky?

Dostatečně dbát na zdraví, hygienu, bránit případnému styku s nemocným, kvalitní stava a životospáva. Především mít ale psy v imunitě- pravidelně tedy očkovat a udržovat trvale vysoké hladiny specifických protilátek.

Psi každého věku, stáří a plemene se mohou stát nosiči virů a bakterií a tím zdrojem infekce pro vnímavá zvířata.

Vakcinujeme především: vzteklinu, psinku, parvovirozu, koronavirozu, hepatitidu, tracheobronchitidu, parainfluenzu, leptospirozu, boreliozu.

Pouze veterinář Vám odborně poradí jaké vakcinační schéma je pro Vašeho psa nejlepší. Záleží např. na věku, prostředí, kde pejsek žije, optimální době vakcinace (kdy začít očkovat a kdy přeočkovat), zdravotním stavu v době vakcinace, výběru vakcíny.........

 ---------------------------------------

Různá onemocnění

Onemocnění kůže

Co jsou onemocnění kůže?

Kůže je největším tělesným orgánem s aktivním metabolismem a tím také s vysokými nároky na přísun energie a živin. Kromě různých přímých defektů kůže, jako jsou třeba poranění, zánětlivé stavy způsobené parazity a mikroorganismy se na kůži projevují i mnohé poruchy vnitřních orgánů jako sekundární projev těchto onemocnění.

Kůže a srst plní funkci tělního pokryvu, termoregulační a je to zásobárna určitých látek. Chrání zároveň organismus před působením škodlivých vlivů. Každé onemocnění kůže může zvýšit riziko půniku patologických činitelů do organismu.

-Hlavní příčiny onemocnění kůže:

Dietilogické poruchy- podávání nevhodné stravy, nedostatečná saturace organismu živinami, nepostradatelnými mastnými kyselinami, stopovými prvky a vitaminy.

Alergie- V jednoduchosti lze rozdělit na:

Kontaktní - kdy dochází k přímému kontaktu alergenu s kůží.

Potravní - sekundární projev imunitně zprostředkované reakce na určitou složku potravy.

Inhalační - alergen je primárně vdechována sekundárně se imunitně zprostředkovaná reakce projeví na kůži.

Bakteriální onemocnění kůže- povrchové, nebo hluboké zánětykůže prvotně nebo druhotně zprostředkované patologickými bakteriemi.

Mykotická onemocnění kůže- plíšňová a kvasinková onemocnění, která nejčastěji vznikají při nedostatečné obranyschopnosti kůže.

Parazitární onemocnění kůže- nejčastější příčina onemocnění (blechy, klíštata, dravčíci, svrab, trudníkovitost....).

Autoimunitní onemocnění kůže- vzácná onemocnění, kdy se tělo brání proti některé složce, která je za normálních okolností tělu vlastní.

Endokrinní kožní onemocnění kůže- vzniká v důsledku snížené, nebo zvýšené funkce orgánů, které produkují hormony

Psychogenní onemocnění kůže- vzniká jako projev nervozity, neklidu, nevolnosti, sociálních změn, kdy je zvířeti odpírána dosud poskytovaná pozornost, při změnách denního reřimu. Projevuje se většinou v podobě úporného vylizování určitých míst na těle.

--Příznaky:

Zhoršení stavu srsti- je matná, rozježená, láme se....

Zvýšená ztráta srsti- línání mimo obvyklou dobu.

Svědivost na určitých místech, nebo na celém povrchu těla.

Drbání, vylizování ve zvýšené míře, změna barvy srsti, nebo kůže.

Různá poranění, defekty, vřídky, nebo mokvavé skvrny na povrchu těla.

Zvýšená povrchová citlivost při dotyku- zvířata se mají tendenci okamzitě začít drbat, nebo výrazně pohybují kůží v místě dotyku.

Přítomnost paryzitů, nebi jejich vývojových stádií, případně zplodin metabolismu.

-- Teraeutické postupy:

Klinické a laboratorní vyšetření určí následující léčbu.

Lokální terapie- aplikace mastí, šamponů.....přímo na kůži. Užívá se většinou při nekomlikovaných, lokálních onemocněních.

Celková (systémová) terapie- aplikace léčiv (injekce, tablety...). Užívá se tam, kde není předpoklad úspěchu jen lokální terapie.

Dieta- změna krmiva, případně přímo tzv. dieta ,,kožní,, Vhodný doplněk k léčbě lokální i celkové. Někdy i alternativní léčebný postup.

Co může sledovat a udělat majitel? Nedáváme zbytky od stolu, spolupracujeme s lékařem, kontrolujeme hmotnost, sledujeme frekvenci výkalů a množství,  sledujeme stav kůže, srsti, svědivost....

Obezita

Nadváha a její vyšší stupeň obezita je tzv. civilizační onemocnění. Jedná se o stav, kdy tělesná hmotnost přesahuje v závislosti na konstituci  plemenný standart o určité hmotnostní procento. Nadváha přesahuje o 5-10%, obezita o více než 10%. Při 20 a více % se jedná o manifestní formu obezity.

Všechny stavy jsou pro organismus nebezpečné, přímo snižují věk zvířete. Při nadváze a obezitě se připojuje často onemocnění pohybového aparátu a porucha výměny látkové - curovka. Ztučnění výrazně snižuje kapacitu dýchání, ale spotřeby kyslíku pro organismus stoupá. Může dojít i k výskytu zvýšení krevního tlaku, srdeční slabost, je zvýšené riziko infekce a komplikace v případě narkozy.

Mechanizmus vzniku nadváhy:

1-zvýšené ukládání tuků při nadbytečném přísunu energie- překrmování, nevhodné krmivo, pamlsky a zbytky od stolu v nadbytečné míře.

2-snížení pohybové aktivity- zvířata chovaná v domácím prostředí mají oproti volně žijícím, nebo pracujícím výrazně sníženou pohybovou aktivitu a tím i nároky na přísun energie.

V praxi se obojí kombinuje.

Terapie

Pohyb, žádné zbytky od stolu a pamsky, kontrola hmotnosti, rozdělení krmné dávky do několika a krmíme častěji- zvíře tak bude mít menší pocit hladu. Když krmíme specifickou dietou, řídíme se důsledně návodem.

Cukrovka

-Diabetes mellitus

zahrnuje v sobě různé poruchy látkové výměny glukozy. Výskyt je poměrně vysoký a postihuje 3-10%psí populace. S vysokým věkem je výskyt pravděpodobnější. U psa ani kočky se nejedná o onemocnění jednotné, které by mělo jednoznačnou příčinu. Je třeba precizní diagnostika a následný terapeutický postup. Společným znakem je vylučování glukozy močí při enormě vysokýchhladinách glukozy v krvi a absolutní nebo relativní nedostatek inzulínu. Je tozávažné onemocnění, v neléčených případek končí smrtí.  Léčby je dlouhodobá, nebo celoživotní.

Základní dělení dle hladiny inzulínu, hladiny cukru a léčeném stavu zvířete a testu glukozové tolerance:

1. primární formy

a) typ I- cukrovka z nedostatku inzulínu - hladina inzulínu je snížená, nebo inzulín zcela chybí. Většinou nejčastější forma.

b) typII- na inzulínu nezávislá cukrovka, jedná se o zvýšenou potřebu inzulínu, vzhledem ke zvýšené inzulínové rezistenci cílových orgánů  a opžděnou reakci buněk slinivky břišní, které jsou zodpovědné za produkci inzulínu (tzv. B buńky) na zvýšenou hladinu cukru v krvi.

2. sekundární formy

a) nedostatek inzulínu je způsoben prvotním onemocněním slinivky břišní

b) formy, které nemají přímou souvislost se slinivkou břišní - podávání některých léků, Cushyngův syndrom......

-Příznaky:

Žíznivost, vysoký příjem takutin (více než 60ml/kg/den), častější močení, snížení chuti k přijmu potravy, zvracení (zdánlivě bez příčiny), ztráta tělesné hmotnosti i při dostatečném přijmu, celková slabost,  zhoršení zraku (v šeru).

Močové kameny

Močové kameny a krystaly- nazývány též kameny močového měchýře. Je to bolestivé a nepříjemné onemocnění močového měchýře, nebo močového traktu. Pro zvíře je každé močení bolestivé. Jestliže je moč příliš koncentrovaná a obsahuje některé komponenty, může docházet k tvorbě močových krystalů. Když se včas nezasáhne, mohou se močové krystaly formovat v kompaktní močové kameny. V těžkých případech dochází k obstrukci-ucpání močových cest, kdy zvíře není schopno močit.

Typy močových kamenů:

-Močové kameny složené ze struvitových krystalů jsou nejčastější u psů i koček.  Struvit je sloučenina hořčíku, fosforu a amoniaku (fosforečňan hořečnato amonný). Struvitové krystaly se budou formovat v moči za předpokladu vysoké koncentrace hořčíku a fosforu při současném posunu pH moči do zásaditého prostředí. Užíváním správné diety je lze rozpustit.

-Močové kameny složené  z kalcium - oxalátových krystalů se budou v moči vytvářet, jestli-že bude v moči vysoká koncentrace vápníku a oxalátů. Kalcium-oxalátové jsou zcela nerozpustné a terapie vyžaduje chirurgický zákrok.  Při užívání správné diety, lze zabránit znovuvytvoření kamene.

-Urátové močové kameny jsou vzácné. Výskyt je spíš predisponován (dalmatinec). Nebo u zvížat s abdominálními funkcemi jater. Formování Amonium urátových močových kamenů je možné v případě vysoké koncentrace urátů a amoniových iontů v kyselé moči.

-Cystinové jsou známé jen u některých plemen a formují se při vysoké koncentraci cystinu v kyselé moči.

-Faktory umožňující vznik MK:

a- příliš koncentrovaná moč

-krmivo obsahuje příliš vysoký obsah hořčíku, fosforu, vápníku, nebo proteinů

-krmivo indukuje příliš vysoké nebo nízké pH moči

-zvíře málo pije- zvyšuje se koncentrace moči a snižuje se její celkové množství, malá frekvence močení

b-infeke močového traktu

jako přímý důsledek infekcí moč. traktu vzvikají především struvitové MK a krystaly.

c-věk a plemeno

při vyšším věku a u některých plemen je určitá pravděpodobnost

d-pohlaví

MK a krystaly se vyskytují u psů i fen. Častěji s ale vyskytují u samců, protože mají delší a tenčí močový trakt.

-příznaky:

Časté močení, močení je bolestivé a obtížné, neúspěšné pokusy o močení, krev v moči, bolestivost břicha, olizování v oblasti genitálií, krystalky mohou i odcházet s močí ven.

!!!!!!! - jestli-že je močový trakt zneprůchodněn a zvíře nemůže močit, zplodiny metabolismu se dostávají zpět dokrve. To může způsobovat zvracení až koma. Násladně úhyn.

Rozdílné typy MK vyžadují rozdílnou léčbu. Vždy dbejte pokud krmíte veterinární dietou, aby byla správná.

--diagnostika:

Analýza moče.

Mikroskopické vyšetření močového sedimentuke stanovení typu krystalu, chemické vyšetření pro stanovení pH...........bakteriologická kultivace.....

RTG, Sono.

Stanovení velikosti, množství a lokalizace.

Chronická nedostatečnost ledvin, jater a srdce:

-Ledviny

Progresivní, nevyléčitelný, často se vyskytující se syndrom. Ledviny mají omezenou schopnost vylučovat metaboliské zplodiny, regulovat vodní, elektrolytovou a acidobazickou rovnováhu a plnit svoje endokrinní funkce. Nejedná se tedy o nemoc s jednoznačnou patogenezí a tudíž ani terapií. Onemocnění se vyvíjí pozvolna, plíživě. Ke klinickým projevům dochází při nefunkčnosti 65-75% tkáně ledvin. Chronické selhání ledvin končí smrtí jedince.

-Játra

Při nedostatečnosti jater je velmi rozmanitá škála příznaků. Játra jsou nejdůležitějsím intermediálním orgánem těla a účastní se přímo, nebo nepřímo mnoha tělesných fcí. Játra mají velkou rezervní kapacitu a schopnost regenerace.  Většina onemocnění jater může tedy probíhat bez zjevných klinických příznaků a teprve výpadek, nebo poškození 70-80% jaterní tkáně vede ke klinickým projevům nedostatečnosti. Při včasné diagnostice a terapii primárního onemocnění je velká naděje na stabilizaci stavu, nebo vyléčení.

-Srdce

O srdeční nedostatečnosti se mluví tehdy, když srdeční sval i přes nasazení tzv. kompenzačních mechanismů nedokáže zásobit organismus krví. Vždy tak dochází k městnání krve v malém nebo velkém krevním oběhu, podle příčiny srd. nedost. a následně k uvolńování tekutin mimo krevní řečiště a vzniku různých druhů otoků- edemů.

Vzhledem k povaze onemocnění se jedná vždy o vážné stavy. Prognóza nebývá příliš jasná.

Všechna 3 onemocnění se vyvíjejí postupně, postihují především starší populaci. Klinické příznaky a terapie jsou podobné.

--příznaky:

Zvíře se snadno unaví, apatie, deprese, hubnutí, průjem, zvracení, horečky, zvýšený příjem tekutin, zvýšené množství moči, tmavá moč, sklon ke krvácivosti, poruchy periferní citlivosti, poruchy chování a vědomí, epileptické záchvaty, žlutavé zbarvení kůže, zvětšování objemu břicha (propad směrem dolů, tvar hrušky), vlhký kašel s pěnovitým výpotken, dušnost, zápach z tlamy (moč, aceton, hnilobný zápach)

Poruchy trávení

Onemocnění trávicího traktu- Trávicí trakt je soubor orgánů, jehož hlavním ůkolem je přeměnit přijatou potravu v energii tělu vlastní a jednotlivé složky upravit do takové podoby, aby byli pro organismus  využitelné pro zachování žiota a produkčních ukazatelů.  Celý trávicí trakt  se skládá z dutiny ústní, jícnu, žaludku, tenkého, tlustého a slepého střeva, konečníku a orgánů, kterése podílí na produkci trávicích enzymů, případně primární metabolizaci produktů trávení - játra a slinivka břišní.

6aludek přemění přijatá sousta potravy cestou mechanickou a  částečně i enzymatickou v jakousi kaši. Tato kaše je posouvána do tenkého střeva, kde je za pomoci trávicích enzymů postupně více rozmělněna na extémě malé složky, které jsou vstřebávány do krevního řečičtě- tělo asimiluje potřebné živiny a energii. Vše, co nemůže byt stráveno, nebo to co tělo nepotřebuje, je vyloučeno.

Tento proces trávení a vstřebávání může negativně ovlivnit celá řada faktorů a dochází narušení fce trávicího traku.  Výsleskem takového narušení je vždy horší využitelnost energie  a živin, zhoršení zpětné resorpce vody. Dlouhotrvající stavy mohou vést k patologiskému hladovění, ztrátám tělesné hmotnosti, v případech dlouhotrvajícího zvracení nebo průjmu k odvodnění organismu. Neléčené a dlouhotrvající případy mohou končit smrtí. Mladší organismus je vnímavější.

-Hlavní příčiny onemocnění trávicího traktu:

Dietologické poruchy- podávání nevhodné stravy, nevhodný krmný režim, náhlá změna krmiva, pozření cizích předmětů....

Stresové stavy- nadměrná zátěž, transport, u citlivých jedinců může přejít v akutní průjem

Alergie na určitou složku potravy- příčinou takových alergií je reakce imunitního systému na složku v potravě.

Deficit trávicích enzymů- poruchy sekrece trávicích enzymůzapříčiňují špatné rozložení některých sožek poravy, tyto mohou násladně způsobyt narušení fce. střev.

Infekční onemocnění virového, nebo bakteriálního původu- specifické infekce tráv. traktu nebezpečné především pro mladé organismy - proti většině nebezpečných infekcí lze chránit důslednou vakcinací. Nespecifické infekce a poruchy, které umožňují nárůst patogenních bakterií ve střevech jako přímý důsledek narušení vnitřní rovnováhy tráv. traktu.

Invaze parazity- ploší i oblí červi, jednobuněčné organismy způsobují poruchy funkčnosti tr. traktu.

Pozření cizího tělesa- dochází k poškození sliznic, někdy může dojít k úplnému zneprůchodnění, coz vyžaduje okamžité řešení.

--Příznaky: nechutenství,snížená, nebo zvýšená frekvence vyprazdňování, méně nebo více výkalů, změna konzistence výkalů - průjem, nebo zácpa, změna barvy výkalů (světle žlutá až tmavočerná), zápach (hnilobný, nasládlý..), příměsy ve výkalech (hlen, pěna, krev, parazit.....), zvracení, plynatost, bolestivost, zvětšebí objemu břicha, ztráta hmotnosti, elesticita kůže, zhoršená kvalita srsti, celková slabost......

--Terapie:

V náhlých případech krátce trvající průjem vyřeší obyčejně hladovka na 24hodin.

 Za tuto dobu se obyčejně trácicí trakt zklidní a obnoví se správná činost. Doporučuje se obvykle jen voda, případně s glukozou (elektrolytový roztok). Ve vážnějších případech se hladovka prodlužuje. Zvíře by mělo být hlídáno aby nic nesnědlo z cizích zdrojů. Důležitá je především voda a příjem tekutin v dostatečné míře, aby nenastala dehydratace. Důležité je i klidné a tiché místo, aby se předešlo stresu a zvíře si dostatečně odpočinulo.

- léky- přidávají se jako terapie ve vážnějších případech a pokud nepomohla hladovka.

- Dieta- musí být jednoduše stravitelná a plnohodnotná. Je upřednostněna oproti běžnému jídlu. Je tím zabezpečen dostatek živin, energie,....

Při přechodu na nové krmivo je důležité udělat pozvolný přechod cca 14 dní.

Nádorová onemocnění

Nádorová onemocnění jsou jednou z nejčastějších příčin úhynů. Je způsobeno nekontraloným dělením tělních buněk, které jsou stavebními jednotkami všech živých tkání. Nádorové buňky poškozují jejich normální funkce. Nekontrolovaný růst buněk může vést k nárůstu bulky- nádoru- tumoru.  V případě rakoviny krve, nádorové buňky kolují organismem v krevním oběhu. Benigní tumory setrvávají v jednom místě, obvykle rostou pomalu, mohou působyt problém při tlaku na okolní cévy a orgány. Maligní tumory jsou agresivnější a vnikají do okolních tkání, často se rozšíří krevním oběhem do dalších částí těla.

Nádory jsou častější u jedinců nad 10 let, většina plemen má určité predispozice (kožní nádory u boxerů, nádory na slezině u NO, rakovina kostí u obřích plemen). Některé typy nádorů se vytvoří vlivem pohlavních hormonů- nádory mléčné žlázy u samic a prostaty u samců.

Možné příznaky: abnormální zduření, které přetrvá, nebo se zvětšuje, otoky, které se nehojí, proleženiny, hubnutí, vysoký, nebo nízký apetit, krvácení, zápach, problémy při jídle, neochota k pohybu, ztráta vitality,slabost, strnulost, ztížené dýchání, problémy při močení, kálení.....

Diagnoza:

Palpace- hmatání bulek.

Krevní rozor- posoudí se krevní buňky, stanoví se úroveň substancí vznikajících obvykle z tkáně poškozené vlivem nádorového onemocnění.

Biopsie- vzorek nádorové tkáně  je odebrán tenkou jehlou, nebo vyříznutím části nádoru v narkoze, poté je ze vzorku provedeno mikroskopiské vyšetření.

Diagnostická zobrazení- RTG, ultrazvuk.

Endoskopie- tenká optická sonda se zavede do těla a slouží k prohlédnutí a biopsii nádoru, především v trávicím a močovém traktu.

--Léčba--

Chirurgické odstranění.

Chemoterapie- pomocí speciálních léků- slouží k ničení nádorových buněk. Podávají se ve forně tablet, nebo injekčně.

Radioterapie- na nádory působí silné záření.

Výživa- podpůrná terapie-klinické diety komerčních firem